Vezmeš si mě?
Kde jinde bych měl začít psát svůj internetový deník než tady uprostřed džungle bez mobilního signálu a wifi. Původně jsem na Kostariku nechtěl jet, ale nechal jsem se přemluvit. Bál jsem se všech možných zvířat ve vodě (krokodýli) i na suchu. Chtěl jsem jet surfovat někam blíž hlavně proto, že jsem několik měsíců plánoval, jak Báru pořádám o ruku.
Chtěl jsem jet surfovat někam blíž hlavně proto, že jsem několik měsíců plánoval, jak Báru pořádám o ruku.
Můj plán byl jasný: prstýnek z antipearle a jedno mega překvapení. Krásný, pastelově růžový longboard od značky Dead Kooks vyrobený na míru pro Báru v Austrálii. Surf měl letět na Kostariku z Prahy s náma a prakticky vyslovit onu žádost za mě. Ale nebylo to tak jednoduché...
Protože vím, že Bára miluje vodu a surfování stejně jako já, měl jsem v plánu ji na novém surfu zatáhnout na moře se zavázanýma očima a tam ji pásku sundat z očí a požádat o ruku. Do příletu na Kostariku o ničem nevěděla, protože jsme se potkali až při přestupu ve Frankfurtu.
Po přistání v San José si teda všimla, že máme surfy dva, ale netušila, co mám za lubem... Ještě že mě neviděla, jak zmatkuju na letišti ve Vídni s kapelní dovávkou (do jiného auta se totiž surf nevešel). Nemohl jsem letět z Prahy, protože do letadla Praha-Frankfurt se prkno taky nevešlo.
Tímto bych chtěl poděkovat našemu zvukaři Viktorovi, který mě zavezl do Vídně a odřídil auto zpátky. Je to koneckonců zásnubní surf, takže jsem to musel nějak vyřešit... Děkuju taky tetě Ivě za to, že surf týden uchovávala u sebe v obýváků, protože do našeho sklepa se nevešel a do jejího taky ne... No, jsem zvědavý, kam ho dáme, až žádost proběhne.
Playa Blanca je jedna z nejkrásnějších pláží na Kostarice. Ráno jsme vyšli z hotelu a nad hlavou nám lítali barevní papoušci a tukani se žlutým zobákem. Pak začalo strašně lít. Tohle není úplně ideální počasí pro žádost o ruku.
Ale řekl jsem si, že už to prostě musím udělat. Začínal jsem být nervózní. Tajně jsem si do kapsy u plavek strčil papírovou krabičku s prstýnkem, kterou jsem předtím dal do sáčku na zip. Seděli jsme chvíli na pláži v totálním slejváku a pak nás napadlo si jít aspoň zaplavat – velká romantika, jenomže jsem celou dobu kontroloval, jestli mi prstýnek neuplaval z kapsy někam do moře.
Potom jsem Báru vytáhl na břeh, zavázal jí oči a zatáhnul ji na novém surfu zpátky do vody. Najednou přestalo pršet a vysvitlo sluníčko. Bára si přečetla do surfu zalaminovaný ručně psaný vzkaz “Will you marry me?” a já jsem z kapsy vyndal úplně rozmočenou papírovou krabičku s prstýnkem. Byl to pro mě jeden z nejhezčích okamžiků v životě. Řekla ano.